Jizerky na běžkách I. - K přehradě Souš a na Knajpu

úterý, března 13, 2018

Do Jizerek běžkovat jezdíme v zimě pravidelně skoro každou sobotu, když to sněhové podmínky a počasí dovolí. Letos jsme si ale s Matějem řekli, že po tom, co jsme tam v létě jeli na pár dní za cyklistikou, pojedeme i v zimě výletovat na běžkách. A bylo to super. Chytli jsme nádherné počasí, našli jsme nové trasy a parádně si zaběžkovali.

S Matějem na Knajpě

Ubytování jsme hledali přímo v srdci Jizerek tak, aby se hned od chaty dalo napojit na běžkařské trasy a vyhrála chata Jizerka. Pamatovala jsem si ji z léta, kdy jsme kolem ní jezdili na kole a na fotkách to vypadalo jako pěkná horská chata. Z Prahy jsme vyrazili ve středu kolem šesté a díky dálnici jsme po osmé hodině už byli ubytovaní v podkrovním minipokojíku s malým skoseným oknem. Připomínalo mi to trochu lyžařský výcvik ze sedmé třídy, protože sociálky byly společné na chodbě a každý pohyb byl doprovázen vrzáním dřeva. Pravá horská atmoška. Dole v chalupě je menší hospůdka, kde jsme měli polopenzi.

Ve čtvrtek ráno jsme se nasnídali, nazuli běžky a vyrazili na výjezd. Matěj naplánoval trasu k přehradě Souš, kterou jsem zatím vždycky viděla jen ze shora, pak na Smědavu a zpět na naši chatu. Část trasy byla společná té, kterou vždycky jezdíme, ale na první trochu neznámé křižovatce jsme stavěli a kontrolovali na mapě směr jízdy. Ještě, že máme ty mobily, že. :) Sjeli jsme dolů až k Souši, která byla celá pod sněhem a tak to vůbec nevypadalo jako přehrada. Po silnici, která je v zimě pro auta nepřístupná, jsme vyrazili směrem na Smědavu. Jelo se mi fakt dobře, na běžkách člověk každou jízdou cítí, jak mu stoupá fyzička a když jsme míjeli odbočku na Knajpu, a já zahlásila: "Tak jedem nahoru, ne?" Matěj nejdřív myslel, že si dělám srandu. Poprvé jsem se tak i v zimě podívala na horskou stanici 990 metrů nad mořem, kde je uvnitř horské chaty boží kiosek se super nabídkou. Ta vypadá asi takhle:

Dala jsem si domácí mátovo-meduňkovou šťávu a vyrazili jsme tentokrát už opravdu na Smědavu, kde jsme si dali polévku a černého Kozla. Nevím, zda to udělalo to sezení u stolu nebo malé pivo, ale byla jsem pěkně tuhá a cestou domů jsem se táhla jak smrádě. Na chatu jsme dorazili kolem třetí hodiny a po sprše jsme se vydali prozkoumat okolí chalupy. Zastavili jsme se v restauraci Pyramida, kde se nám tak zalíbilo, že máme zřejmě vybrané ubytování pro letní cyklistiku. Prošli jsme kolem ohrady horských ovcí, kde zrovna jedna ovce porodila malou ovečku, což byl pro mě docela zážitek. Udivilo mě, jak se hned postavila na nohy, bečela a hledala mámin cecík. :D Dále v ohradě líně pochodovali vlasatí rohatí býci, kteří měli super ofinu. :)) Pak jsme zašli k muzeu Jizerských hor, které bylo dnes zavřené, vrátíme se sem tedy v sobotu. Po procházce a večeři jsme si pustili film Sully (doporučuju!) a pak příjemně unavení usnuli.

Léňa