Čtenářský deník II.

Čtenářský deník číslo 2 je tady. Stihla jsem přečíst další tři knížky. A myslím, že stály za to. Ta první se četla sama a za pár dní jsem byla u konce. Tu druhou jsem stihla přes víkend, je úzká a navíc psaná jednoduchým jazykem. O té třetí se to říct nedá, tou jsem se prokousávala. Ale za sebe můžu opět všechny tři knížky doporučit. Co jsem teda vlastně četla, jak se mi to líbilo a proč jsem se tak u poslední knihy zasekla?

Knihovna ve Stockholmu

Dan Brown  - Šifra mistra Leonarda

Tuhle knížku jsem si koupila, když byl film v kinech na doporučení kamaráda, že je skvělá. (Film jsem neviděla.) V knihovně ji mám teda už nějakej pátek a dostala jsem se k ní až teď. A absolutně mě nadchla. Co mě na ní nejvíc bavilo bylo to, že všechny ty věci tam napsaný vycházej z reality. Ať se to týká různých náboženství, sekt nebo historických událostí, stalo se to (nebo aspoň někdo věří tomu, že to tak bylo). Příběh je samozejmě smyšlený, ale při čtení jsem měla nutkání ověřovat pravdivost uvedených tvrzení a byla jsem fakt překvapená. Třeba to, že na obraze "Poslední večeře" je Máří Magdáléna jsem zjistila až teď. A mnoho dalšího.

Příběh je super, plný zvratů a já musela číst bez přestávky, protože mě hrozně zajímalo, jak tohle dopadne.

A teď si teda pustím ten film, ale z hlediska hodnocení na ČSFD od něj ani moc nečekám.

George Orwell - Farma zvířat

Hodně uzoučká knížka, kterou jsem už měla mít dávno přečtenou, ale došlo na ni až teď. Čte se dobře, akorát mi ze začátku dělalo problém si zapamatovat, kdo je kdo, protože pak už se autor zmiňuje o zvířatech pouze jmény. Knížka je to strašná, když v tom člověk vidí to, co autor naznačuje. Nevím, co víc bych k ní napsala. Nejhorší na tom je, že mi některé pasáže připomínají dnešní dobu. Každopádně povinná četba pro každého.

George Orwell - 1984

No a aby toho nebylo málo, tak jsem z knihovny vytáhla ještě tuhle knížku od Orwella. A to byl pro mě teda oříšek. Četla se mi hrozně těžko, ze začátku jsem se na ní potřebovala hrozně soustředit, než jsem si zvykla na styl, jakým je napsaná. Některé pasáže jsem musela číst dvakrát za sebou, aby mi neunikl smysl. Budu si ji muset přečíst znova, ale někde v klidu, na chalupě, na dovolený, protože tohle opravdu není knížka do MHD a na pauzy na oběd. Co ale můžu konstatovat už teď je, že mě to absolutně dostalo. Kdo znáte, tak určitě víte, o čem mluvím a kdo neznáte, tak povinně přečíst. Když o tom pořád přemýšlím, nikdo z nás si nedokáže představit, že by se stala/děla jediná věc/událost z tý knížky. A přitom by to i mohla být realita. No, po přečetení jsem si musela dát tak týdenní pauzu, než jsem začala číst něco dalšího.

Ale o tom už příště, ve čtenářským deníku číslo 3.

Léňa