Slovensko - Den 1 a 2 - Příjezd do Velkého Slavkova a první výšlap

Dovolená. S mamkou. Jen ve dvou. Ale kam? Chtěly jsme odpočívat, ale zase se týden válet u moře? Na to já moc nejsem... A když jsem našla super zájezd na Slovensko, tak bylo rozhodnuto - Vysoké Tatry. 5 dní a k tomu wellness. Splníme si tak obě přání - odpočineme si a procestujeme zase další část Evropy. A já hory miluju. Sbalily jsme si tedy kufr a vyrazily na vlak. A po tom týdnu můžu říct jediné - proč jezdíme tak daleko, abychom viděli krásy světa, když jedna z nich je hned u sousedů?

Penzion, ve kterém budeme bydlet se nachází ve Vel'kém Slavkově. Jely jsme přímým vlakem Praha-Poprad a tam jsme přestoupily na električku, která nás dovezla do malebné vesničky na úpatí Velkých Tater. Ve vlaku jsme bouchly malé šampaňské na oslavu začátku dovolené. Čti - jsme alkoholici.

Do Vel'kého Slavkova jsme dorazily zhruba ve 14 hodin a hned jsme se šly ubytovat. Přivítala nás velmi milá majitelka penzionu. Vyplnily jsme nějaké papíry o pobytu na Slovensku - platí se i nějaký menší poplatek, bohužel si nepamatuji kolik. Pak jsme hned dostaly klíče od pokoje a domluvily se na večeři. Vždy den předem jsme si objednaly snídani a večeři na další den. K penzionu patřila krásná restaurace, zahrada s houpačkou a wellness. V restauraci byl kulečník a televize.

Pokojík byl malý a útulný, s televizí, lednicí a vlastní koupelnou. Po vybalení a otevření Jacka Daniellse a dalším přípitku (jsme alkoholici) jsme se vydaly na procházku vesnicí. Bylo krásné podzimní počasí.

Vesnice byla malinká, a měla krásný výhled na Vysoké Tatry, kam jsme se druhý den ráno chystaly na túru. Prošly jsme si místní hřbitov, náves a narazily i na hasičskou zbrojnici. Bohužel místní kostel byl zavřený. K večeři jsem zvolila česnečku a smažený sýr (zdravá strava, rozumíme). Večer jsme se jen válely na pokoji, koukaly na filmy a pily whisky. Potřebuji něco víc?

Ráno po snídani jsme sbalily batůžky a vyrazily na električku. To je nejvíc super věc v Tatrách. Jezdí často, v obou směrech a doveze vás kam chcete. Proto nemusíte plánovat túru, kde je stejný výchozí a konečný bod. Jely jsme na stanici Starý Smokovec, kde začínala naše dnešní výprava. Plánovaly jsme nějakých 8 km. Díky offline aplikaci mapy.cz, kde jsou i turistické mapy Slovenska jsme nemohly zabloudit. Na Hrebienok je možnost svézt se lanovkou. Na začátku jsme uvažovaly, že bychom jely, protože je to zážitek, ale za tu cenu (8Eur za 5 minut jízdy) jsme vyrazily po svých.

První odpočinek nás čekal na nejstarší chatě ve Vysokých Tatrách Rainerově útulně. Vnitřek jako z pohádky, na kamnech se vařil čaj, polévka, svařené víno... Daly jsme si pivo, sedly si venku a čerpaly energii ze sluníčka. Potkaly jsme tam pána na vozíčku! Poprosil mě, zda bych mu nedošla dovnitř chaty koupit turistickou známku, jelikož přes schod dovnitř nevjede. Pak jsme se s ním chvíli zapovídaly. Říkal, že tu jezdí sám, že přeci kvůli tomu, že nemůže chodit nebude tvrdnout doma. Hrozně jsem ho obdivovala. Měl elektrický vozík a tam, kam se nedostal, mu vždycky někdo pomohl. Tady je vidět, že všechno jde, když se chce...

Vydaly jsme se dál směrem k Zámkovského chatě. Cestou jsme se zastavily u Vodopádů Studeného Potoka. Bylo opravdu nádherné počasí a musím říct, že Tatry jsou nádherné hory. Před lety jsem je měla možnost navštívit v zimě. V létě/na podzim však člověk vidí něco nevídaného.

Na Zámkovského chatě jsme poobědvaly. Já  jsem nemohla vynechat moje milované halušky a spláchly jsme to pivem. Měla jsem možnost vidět i nosiče, kteří s kovovými či dřevěnými konstrukcemi vynášeli na chaty sudy piv, lahve pití a zásoby jídla. Už je mi jasné spojení slov "vysokohorská přirážka".

Panorama - nezapomeňte rozkliknout

Dalším a dnes nejvyšším bodem naší túry bylo Skalnaté pleso. Když jsme vyrážely, říkaly jsme si, že bychom se pak dolů mohly svézt lanovkou do Tatranské Lomnice a z tama pak jet električkou do Vel'kého Slavkova. Když jsme na Skalnaté pleso dolezly, byl strašný vítr a lanovka nejezdila. Ale bylo tam nádherně. Čisté jezero, nad kterým se majestátně tyčil Lomnický štít. Bylo pro mě něco nového vidět to bez sněhu. Po sjezdovce jsme sešly dolů do Tatranské Lomnice, kde jsme si koupily pivo na posilnění a počkaly na električku. Nakonec z toho vyšlo nějakých 12 kilometrů a byly jsme fakt unavené.

Večer nás čekalo privátní wellness a po celém dnu  na horách to byla úžasná odměna. Nejdříve jsme daly výřivku a pak saunu. Večer na pokoji jsme si pustily opět nějaký film, ale podařilo se nám usnout, než skončil.

Léňa