Nákupy v Antwerpách

Několikrát za noc mě vzbudila Roelova kočka, která mi olizovala ucho nebo lechtala na nohách. Vyspala jsem se ale celkem dobře. Roel ráno připravil boží snídani.  Evidentně byl rád, že nemusí jako každý den snídat sám. Poprvé jsem ochutnala chleba namazaný "marmeládou" a na ní daný plátek sýra. (V uvozovkách proto, že to není klasická česká marmeláda, ale nedokážu to k ničemu jinýmu přirovnat, je to prostě ovocná pomazánka, má želatinovou strukturu, ale není tak sladká, jako naše marmeláda.) Moc dobrý! Po snídani jsme se rozloučili a vyjeli do Antwerp. Cesta nebyla dlouhá, do Belgie je to z Haagu kousek. Parkovali jsme za 50 centů na hodinu, což je paráda. Chtěli jsme jít na nejznámější nákupní třídu Meir. Zadali jsme to do navigace - ta nás vedla přes řeku Šeldu, která půlí Antwerpy. Žádný most ale v tom místě nebyl. Šli jsme tedy hledat, jak se dostat na druhou stranu. Až když jsme se zeptali a zjistili, že musíme podzemním tunelem, nám došlo, že nás navigace nevedla přes vodu, ale do toho tunelu. Ale kdo to měl tušit, že :-D. Do podzemí vedly staré dřevěné jezdící schody a tunel byl asi 600 metrů dlouhý. Jeho druhý konec byl přímo na začátku třídy Meir.

Příprava baget v Antwerpách

Jeden obchod vedle druhého, ať už s oblečením, jídlem, knihami, elektronikou, botami, hračkami nebo parfémy. Bylo šílený vedro, schovávali jsme se do stínu kde jen to šlo. Začínali jsme mít taky pomalu hlad a narazili jsme na nějakou bageterii. O Belgii jsem četla, že je nutnost si dát tady plněnou bagetu. Měli různé druhy, nejdražší za 3,60E. Byla to asi nejlepší bageta, kterou jsem kdy jedla. Čerstvá, přímo před námi udělaná. Proč nemáme tohle v ČR? :-D Seděli jsme na lavičce a cpali se. Pozorovali jsme lidi kolem, byli jsme dost překvapený, že i starý lidi se tady hezky oblíkaj. Né jak u nás - ledvinka a ponožky v sandálech... :-D.

Jedna z našich baget

Po nákupech jsme se vrátili k autu a nechtělo se nám ještě jet, tak jsme si lehli vedle v parku na deku a jen tak relaxovali. Asi po hodince jsme se vydali do Bruselu. Tam jsme měli couchsurfera Yanna, se kterým jsme byli domluvení na 20 hodinu. Do Bruselu jsme dorazili dříve, tak jsme našli opět nějaký park a odpočívali tam. Yannik je asi 30letý černoch, který 2 roky žil a pracoval v Praze. Česky jsme si ale moc nepokecali, uměl názvy jídel, alkoholu a pár hlavních ulic a míst v Praze. Bydlí v přítelkyní, ale ta teď nebyla doma. Spali jsme na nafukovací matračce u něj v obýváku. Dal nám klíče od jeho bytu a taky mapu Bruselu. Pak jsme zase kecali asi do půlnoci než jsme zalehli. Zítra vyrazíme do centra!